Tvrďák týdne: Virginia Hall

„Je ta nejnebezpečnější ze všech špehů Spojenců. Musíme ji najít a zničit.“ zachycená zpráva gestapa ohledně agentky OSS, Virginie Hallové.

Jeden z nejlepších špehů v historii, Virginia Hall byla veteránka s dvaceti lety zkušeností z OSS (Office of Strategic Services – předchůdce CIA) a následně CIA, která dobrovolně operovala za nepřátelskými liniemi, i když byla její podobizna rozvěšena na skoro každém rohu nacisty okupovaného území. Zatímco její kolegové z odboje byli mučeni k smrti, stříleni na ulicích a jinak likvidováni, Virginie cestovala venkovem Francie s klasickým Coltem .45, kufříkem s komunikačním zařízením a hledala dobré místo pro vysílání německých plánů a pozic na velitelství v Londýně. Organizovala letecké shozy zbraní, peněz a posil pro francouzský odboj. Mezi její další aktivity patřilo i rekrutování a výcvik nových odbojářů, likvidace důležitých mostů a další různé sabotáže. Když byla s Nacisty hotová, strávila dobrých patnáct let za železnou oponou, kde podporovala odpor proti sovětskému režimu. Během kariéry jí byly uděleny ocenění jako Řád britského impéria nebo Kříž za vynikající službu (druhé nejvyšší ocenění za statečnost v Americe) a další ocenění odmítla kvůli hrozbě odhalení její osoby při tajných operacích pro CIA.

Abychom nezapomněli, měla dřevěnou nohu pojmenovanou Cuthbert. Během jednoho extra náročného úprku před gestapem skrze Pyreneje ohlásila velitelství, že Cuthbert jí činí problémy při rychlém pohybu a slaňování pod palbou německých kulometů. Odpověď na tuto stížnost byla jasná a rázná (nevěda, že Cuthbert je přezdívka pro dřevěnou nohu): „Pokud Vám Cuthbert bude dále činit potíže, eliminujte ho.“

Virginia Hall se narodila v Baltimore roku 1906. Vystudovala školu v Radcliffe a pak Barnardskou univerzitu, po níž odjela studovat do Evropy. Ve Francii a Německu se plynně naučila francouzsky a německy a nakonec pracovala v amerických konzulátech v Benátkách, Varšavě a Turecku. Chtěla se stát diplomatem, ale během nehody na lovu byla zasažena kulkou do holeně a v nemocnici ji byla pod kolenem amputována noha, místo které dostala dřevěnou protézu.

Tenkrát se diplomatem nemohl stát nikdo s protézou nohy, tak se Virginie rozhodla kariéru změnit. Osobně zažila události v Itálii a Německu, později viděla i hrůzy války v Polsku a to ji natolik ovlivnilo, že jediné co chtěla dělat, bylo pomáhat v boji proti nacismu a fašismu. Odcestovala proto do Paříže, kde se přidala k francouzským lékařům a pomáhala zraněným.

Bitva o Francii trvala asi deset dní a Paříž v obležení nabízela jen jednu možnost, jak pokračovat v práci, a tou byl útěk do Londýna, kde se později přidala k SOE (Special Operations Executive). Ačkoli věděla, že pokud bude dopadena jako špeh, čeká ji jen mučení a poprava, Virginia se dobrovolně vrátila do okupované Evropy, kde organizovala odpor a odesílala hlášení, co se vlastně děje. Jako první ženský operativec překročila uprostřed noci kanál La Manche na torpédové lodi a následující rok strávila jako americký reportér pro New York Times. Pod záminkou hledání novinek pro noviny, obrážela německá zařízení, pomáhala spojeneckým pilotům a francouzským vězňům v útěku do Španělska a sabotovala nacistické operace.

Jakmile Spojené státy vstoupily do války, věci se kapku zkomplikovaly a lovci z gestapa jí začali dýchat na záda. Několik jejích spolupracovníků bylo popraveno a Virginia musela zase utéci s falešnými doklady z Francie. Němci po ní vyhlásili pátrání, kde byla označena jako „La Dame Qui Boite“ (Kulhající dáma) a po Francii byly vyvěšeny její poměrně přesné podobizny.

Cesta pryč byla docela náročná, při cestě z Lyonu vyskočila z vlaku (s dřevěnou nohou to není nic jednoduchého) a pak musela překročit Pyreneje s pronásledovateli za zády. Při kontrole na španělských hranicích byla zadržena a šest týdnů držena v německé věznici, než SOE dohodla její propuštění.

Poté byla nasazena ve Španělsku, kde bylo jejím úkolem pomáhat pilotům při přepravě do Anglie. Po čtyřech měsících toho už měla dost… Chyběly jí časy, kdy čelila nebezpečí a smrti na cestách Francií. „Myslela jsem, že ve Španělsku pomůžu vyhrát válku, ale tak to není… Žiju si tu pohodlně a ztrácím čas. Nestojí mi to tady za to. Chci se tam (do Francie) vrátit.“

A tak vyrazila…

Nejprve vyrazila do Londýna, kde obdržela Řád britského impéria od samotného krále. Díky jejím zkušenostem s rádiovým přenosem byla převelena k OSS. I když byla hledaná po půlce Evropy a označená gestapem jako „nežádoucí“, dobrovolně se přihlásila k opětovné infiltraci Francie pro přípravu na den D. Od roku 1943 až do osvobození Francie Virginia a její spolubojovníci zničili čtyři důležité mosty, vykolejili asi dvanáct vlaků, zabili 150 německých vojáků a přes 300 jich zajali. Během této doby se Virginia stihla zamilovat do francouzského spolubojovníka Paula Goillota, kterého si po válce i vzala. Za své akce během války byla mnohokrát dekorována a od roku 1951 až do roku 1966 sloužila jako analytik pro CIA ve Francii. Detaily jejích operací proti sovětskému režimu jsou dodnes tajné.

Virginia Hall odešla do důchodu ve věku 60 let, tedy po celých třiceti letech služby. Zemřela v 76 letech (1906 – 1982) v rodném městě Baltimore.

 

 

Zanechte odpověď

Napište první komentář!

Upozornit
avatar
wpDiscuz