Tvrďák týdne: Leo Major

V sérii „Tvrďáka týdne“ se člověk setká se zvláštními osobnostmi, které dost často dokáží prakticky neuvěřitelné, až nadlidské skutky. Dnešní osobnost není žádnou výjimkou, spíše naopak. Podíváme se na skutky Lea Majora, toho nejdrsnějšího Kanaďana, jakého si dovedete představit. Jeho činy jsou tak úžasné, že Holywoodské filmy a hry ze série Call of Duty blednou závistí…

Major, vojín Major

Leo Major se narodil v roce 1921 francouzsko-kanadskému páru a v roce 1940 se dobrovolně přidal ke kanadské armádě. Patřil k první skupině Kanadských sil, která při operaci Overlord (Den D) přistála 6. června roku 1944 na plážích Normandie. Po vylodění byl jeho první úkol průzkum nepřátelských obranných pozic, při kterém jen tak mimochodem sám zajmul/zrekvíroval vozidlo Sd.Kfz. 251. Jak se ukázalo, toto vozidlo bylo doslova nacpané komunikačním zařízením, které se prokázalo jako neocenitelné při sledování a dešifrování německých rozkazů během operací ve Francii. Pro ty, co nejsou zrovna znalci vojenské taktiky a strategie, takový „lup“ nemálo přispěl k úspěchům Spojenců v Normandii.

Pomoc válečnému snažení získáním vojenských informací sice bylo hezké, ale Majorovi ambice inklinovaly především k zabíjení Nacistů, takže o týden později při další misi zkřížil cestu četě vojáků SS. Ačkoli to byli veteráni z mnoha bojů, Leo postupně dostal všech osm, i když byl po výbuchu fosforového granátu v jeho blízkosti pokryt hořlavinou a přišel o oko. V nemocnici mu bylo sděleno, že pro něj válka skončila a má jet domů. Jeho odpovědí bylo samozřejmě odmítnutí… Jeho argument byl vskutku originální: na zaměřování puškohledem přece potřeboval jen jedno oko, takže byl stále připraven sloužit vlasti. Nebylo to ale jeho poslední velké zranění, v únoru roku 1945 najelo jeho vozidlo Bren na minu a výbuch mu na několika místech polámal záda. Opět odmítl propuštění z armády, utekl z nemocnice a léčil se měsíc u jedné rodiny v Nijmegenu.

Drsňák bez bázně a hany

Pro některé čtenáře by se mohlo zdát, že tyto skutky jsou již dostatečně velké, aby Major získal post drsňáka. Ale není tomu tak… Jeho první opravdu velká akce přišla v Nizozemsku na sklonku roku 1944. Major a jeho nejlepší kamarád, dřevorubec Willy (kanadský drsňák bez komanda dřevorubců? nikdy!), vyrazili na průzkumnou misi, jejichž cílem bylo pátrání po ztracené jednotce spojenecké pěchoty. Během akce ležel Leo v příkopu, když zahlédl pár německých vojáků při pochodu po cestě. Chvíli je pozoroval a pak si prý zamumlal: „Je mi zima, jsem promočený a to všechno kvůli vám, takže si to teď od*erete“. Prvního Němce zajal a druhého zastřelil, když se pokusil použít zbraň. Zajatec byl pak použit jako návnada k zajmutí velícího důstojníka, který poté posloužil k zajmutí celé lokální posádky. Když se vrátil ke spojeneckým jednotkám, doprovod mu dělala skupinka 93 zajatců v řadě. Za tuto akci mu bylo navrženo britským velením vysoké ocenění, které ovšem Major odmítl, protože prý nebude přijímat medaile od někoho tak neschopného a bezcenného, jako byl Generál Bernard Montgomery. Za tuto urážku nikdy nebyl kanadským velením potrestán…

Osvoboditel Zwolle

Jedné tiché noci roku 1945, Major a jeho nejlepší kamarád vyrazili na průzkum do blízkého, nacisty okupovaného městečka Zwolle. Jejich úkolem bylo zjistit počet mužů bránících město a případně navázat spojení s nizozemským odbojem. Bohužel, chvíli po začátku mise, byl dřevorubec Willy zasažen palbou německého kulometu. Tenhle čin odstartoval jeden z nejšílenějších a nejkrvavějších činů jednotlivce, co byl kdy zaznamenán. Leo Major se přepnul do stavu šílence a zabil dva nejbližší Němce, zatímco ostatní prchali autem pryč. Pak vstoupil do Zwolle, narazil na německé vozidlo, zajmul řidiče a nechal se dopravit do baru, kde si ozbrojený důstojník dával drinky. Po jeho odzbrojení oba zjistili, že jeden druhému rozumí a Major Němci oznámil, že zhruba v 6:00 ráno začne kanadská artilérie odstřelovat město bez ohledů na civilisty. Důstojník jen přikývl na znamení porozumění a Major zariskoval jeho propuštěním, přičemž doufal, že tato zpráva způsobí paniku mezi nepřáteli. Na znamení dobré víry dokonce důstojníkovi vrátil jeho zbraň.

Následující hodiny byly jak z akčního filmu. Major běhal skrze město, neúnavně pálil ze své zbraně, vrhal granáty do budov a dělal takový hluk, že si německá posádka myslela, že čelí koordinovanému útoku půlky kanadské armády. Během této akce zajímal Němce jednoho po druhém. Zhruba 10x vyběhl z města se skupinou zajatých nepřátel, aby je předal do rukou spojenecké armády. Pokaždé se vrátil zpátky do města a pokračoval ve svém útoku. Nakonec našel lokální velitelství Gestapa a celou budovu podpálil. U velitelství SS se dostal do smrtící přestřelky s důstojníky, kdy čtyři zastřelil. Zhruba kolem 4:30 ráno Leo zjistil, že Němci vyklidili pozice a utekli, Zwolle bylo osvobozeno, a to jen díky němu. Po akci našel Major tělo svého přítele Willyho a předal ho k řádnému pohřbu se všemi poctami. Za akci ve Zwolle obdržel medaili za příkladnou službu.

Korejský nositel demokracie

Když vypukla válka v Koreji, kanadská vláda rozhodla o vytvoření jednotky, která by se připojila k silám Spojených národů při odražení komunistické invaze. Major byl znovu povolán a připojil se k četě odstřelovačů a průzkumníků. Jeho chvíle opět přišla, a to během první bitvy o Maryang San, kde obdržel další medaili za příkladnou službu za obsazení a držení klíčové hory, která byla označená jako Hill 355.

Pozice Hill 355 byla původně držena třetí pěchotní divizí o síle 10.000 mužů. 22. listopadu roku 1951 zaútočila 64. čínská armáda o síle 40.000 mužů a během dvou dnů vytlačila Američany z pozice. Proběhlo několik pokusů o znovuzískání kopce, které byly neúspěšné. Do okolních kopců také pronikalo čím dál více Číňanů a Američani byli pomalu obkličováni. Aby se ulevil tlak na Američany, velící důstojník J.A Dextraze dal dohromady elitní tým průzkumníků a sniperů, kterým velel Leo Major. Major a jeho 18 mužů tiše proniklo pod kopec a začalo se plížit vzhůru k nepříteli. Na signál byla zahájena palba a panikařící Číňané vyklidili v rychlosti kopec.

O dvě hodiny později byl zahájen čínský protiútok… Major dostal rozkaz ustoupit, ale odmítl a proti dvěma divizím (14.000 mužů) bránil kopec po celé tři dny a noci. V jednu chvíli pro maximální účinek nařizoval dělostřeleckou palbu pouhých několik metrů od svých pozic. Pak dorazily posily a čínská armáda byla zatlačena z pozic. To vše díky Majorovi a jeho skupině „desperátů“.

Leo Major zemřel v roce 2008 ve městě Longueuil. Bylo mu 87 let.

Zanechte odpověď

Napište první komentář!

Upozornit
avatar
wpDiscuz