Soumrak bitevních lodí

Před 75 lety utrpěli západní mocnosti zdrcující porážku v Pacifiku. Japonské letectvo zlikvidovalo mocné hladinové uskupení, ve kterém byly ty nejlepší bitevní lodě v celé flotile. Toto vzdušné vítězství otevřelo cestu k invazi pro japonské námořnictvo a jeho pozemní síly. Tento útok také bezpochyby prokázal, že bitevní lodě, primární plavidla v každé flotile již od konce 19. století, nejsou schopny odolat soustředěnému útoku ze vzduchu.

Tato porážka se neodehrála v Pearl Harboru, kde letectvo z japonských letadlových lodí zdevastovalo americké uskupení bitevních lodí, ale v Malajsku, kde letouny z pozemních letišť potopily dvě mocná plavidla: HMS Prince of Wales a HMS Repulse. Ztráta těchto dvou velikánů šokovala britskou vládu natolik, že ovlivnila budoucí námořní strategii nejen Velké Británie, ale i Spojených států.


Nasazení

Na podzim roku 1941 britská vláda rozhodla, že hrozba Japonska v Pacifiku vyžaduje posílení východní flotily. V reakci na toto usnesení byly vyslány na východ tři silná plavidla:  HMS Prince of Wales, HMS Repulse a HMS Indomitable. HMS Prince of Wales, moderní bitevní loď, byla jedna z účastníků potopení německého Bismarcku v Atlantickém oceánu. Bitevní křižník HMS Repulse byl sice veterán z První světové války, ale měl dostatečnou rychlost k tomu, aby držel se svazem krok. HMS Indomitable byla letadlová loď třídy Illustrious, měla poskytnout letecké krytí, ale během akce v Karibiku byla silně poškozena a byla nucena podstoupit rozsáhlé opravy, takže se ke svazu nakonec nepřipojila.

Když se rozšířili zprávy o útoku na Pearl Harbor a japonská ofenziva zasáhla Malajsii, admirál Thomas Philips, který velel z můstku lodě Prince of Wales rozhodl o provedení výpadu, který měl narušit japonskou invazi do Malajsii. Královské letectvo mohlo poskytnout omezené krytí operace, ale Philips se nijak nesnažil o spolupráci těchto dvou složek armády, a to se nakonec projevilo jako osudová chyba.

Japonsko samozřejmě zaznamenalo příjezd svazu, a to ještě dříve, než započaly otevřené boje. Jako odpověď byly vyslány na malajsijské bojiště dvě japonské bitevní lodě a byl navýšen počet dostupných pozemních stíhačů a bombardérů. Z tohoto důvodu byl nakonec britský výpad zrušen a britský svaz se téměř srazil s japonskými křižníky v oblasti. Tím to ovšem neskončilo. Hned druhý den byly obě britské lodě zpozorovány a zaměřeny Japonci. Byly vyslány dvě masivní vlny letadel, které zasáhly Repulse i Prince of Wales několika bombami a torpédy a obě lodě se později potopily s velkými ztrátami na životech. Japonské ztráty byly minimální a invaze pokračovala dle původního plánu.

Úvahy

Velení Britského královského námořnictva vědělo, jaké nebezpečí představují letouny pro bitevní lodě. Vždyť rok předtím podnikly britské letadlové lodě úder na italskou námořní základnu v Tarantu, kde bylo potopeno či poškozeno hned několik plavidel. Letadlová loď v podobné akci velkou měrou přispěla v květnu 1941 k potopení nejmocnější německé bitevní lodě Bismarcku. Tyto útoky byly ovšem podniknuty na stojící cíle nebo probíhaly v úzké koordinaci s jinými hladinovými plavidly. Nebylo úplně mimo mísu věřit, že moderní bitevní lodě jsou schopny se ubránit leteckým útokům. Bohužel, většina zkušeností byla získána z bojů s Luftwaffe na Krétě. Německá letadla v téhle bitvě potopila několik křižníků a torpédoborců, ale nedokázala zničit ani jednu bitevní loď.

Britské odhady ohledně síly Japonců také sehrály svojí roli… Jak Britové, tak i Američané vážně podcenili efektivitu japonských letounů a pilotů na počátku války o Pacifik. Navzdory nepříliš silné ekonomice, japonský letecký průmysl dosáhl svého zenitu v tu pravou chvíli. V roce 1941-42 produkoval letouny na špici technologického pokroku. Tyto letouny, společně se špičkově trénovanými piloty, tvořily pravděpodobně v té době nejefektivnější proti-lodní sílu na světě. Zatímco Britové očekávali od Japonců daleko horší výkony, než podávali Němci na Krétě, pravda byla taková, že Japonci v tomto ohledu výrazně Němce překonali.

Dopady

Ztráta těchto dvou lodí prakticky znemožnila účinnou britskou obranu Singapuru, který se později vzdal, protože HMS Prince of Wales byla v té době pravděpodobně nejmocnější lodí v Pacifiku a její ztráta způsobila britským obráncům a jejich velení ohromný šok. Američany tato porážka zasáhla téměř stejně tvrdě. Zjištění, jakou silou Japonci vládnou, vyústilo v pokus o obranu celého jihovýchodního Pacifiku, což nna začátku roku 1942 vedlo k sérii porážek.

Tento japonský úspěch ale udělal ve věci jasno. Ani ty nejmodernější a nejmocnější bitevní lodi nejsou schopny operovat bez podpory letectva. V průběhu války se takto nakonec poučili i Japonci, kdy po několika porážkách přišli o své letadlové lodě a následně, i díky Americké letecké převaze, o své největší bitevní lodě Yamato a Mushashi. I když bitevní lodě dokázaly přispět k protiletecké obraně flotily, pro maximalizování jejich účinnosti musely být kryty ze vzduchu.

Tato situace vyústila naprosto logicky – všechny mocnosti začaly investovat do letadlových lodí na úkor lodí bitevních a tato situace trvá dodnes. Poslední pravou bitevní lodí, která má ještě někdy šanci zažít akci je USS Iowa, která je zařazená v rezervní flotile Námořnictva Spojených států, i když se uvažuje o jejím vyřazení a předělání na plovoucí muzeum.

Zanechte odpověď

Napište první komentář!

Upozornit
avatar
wpDiscuz